neděle 13. května 2018

MARŤÁSEK A SVĚT KNIHY PRAHA 2018

Ahoj
Včera jsem vyrazila na výlet do Prahy a na Svět knihy. Byla jsem poprvé a byl to super den. Den plný zajímavých zážitků, mnohdy i náhodných a nečekaných. Jsem unavená, ale nadšená a plná dojmů. Moc jsem nefotila, ale o to víc jsem si to užila. 

V pátek jsem měla v práci odpolední, tak jsem si večer po příchodu z práce dochystala věci a šla spát. I tak bylo ráno vstávání krušné. Vstávala jsem ve 4, tak jsem naspala zhruba 4 hodinky. Před 5 jsem šla na autobus do Břeclavi. Tam jsem hodinku čekala na vlak do Prahy. Trošku jsem se prošla kolem nádraží a v parku u nádraží.



A pak už byl čas jít na vlak. Pak jsem zjistila, že vlak má zpoždění. Nakonec z toho bylo 40 minut zpoždění. To mě moc nepotěšilo, protože jsem věděla, že o to později dorazím na výstaviště. Jela jsem vlakem RegioJet a z Břeclavi do Prahy trvá cesta 3 hodinky. Měla jsem zaplacenou variantu Relax, cestování je pohodlné. Na čtení do vlaku jsem si vzala knihu Hana, ale moc jsem se nemohla soustředit na čtení, byla jsem příliš natěšená na veletrh. Svačinu jsem měla z domu, ale neodolala jsem a koupila si zákusek. Byl moc dobrý.

A pak už jsme dojeli do Prahy. Vystoupila jsem z vlaku a vydala jsem se najít cestu na metro. Při zjištění jak moc velké nádraží je jsem měla vážné obavy, že se ztratím. Neztratila, šla jsem za davem a pak jsem se jedné paní zeptala. Metrem jsem jela 3 zastávky a pak ještě jednu zastávku šalinou. A pak už jsem stála před výstavištěm a byl to úžasný pocit. Byla jsem moc ráda, že jsem si vstupenku koupila online a nemusela tak čekat ve frontě u pokladen. A pak už jsem se vydala podívat se po stáncích. Byla jsem na veletrhu poprvé, tak toho na koukání bylo hodně a navíc lidí bylo všude hodně, tak jsem se jí musela procpat. Koupila jsem si látkovou taška a to byl výborný nápad, dávala jsem si tam věci a nemusela pořád sundávat batoh.


Stavila jsem se u stánku paní Jarmily Beranové. Koupila jsem si dva pohledy s mandalkama a také pexeso s mandalkama. S paní Beranovou jsem si chvíli popovídala, je to velmi milá paní. Tvorbu Jarmily Beranové sleduji už dlouho, tak jsem byla moc ráda, že jsem měla možnost poznat ji osobně. Píše i nádherné knihy pro děti.



A pak už jsem zamířila kouknout na Alenu Mornštajnovou. Na křest audioknihy Hana. Byl to úžasný zážitek a byla jsem moc ráda, že jsem knihu Hana měla s sebou a mohla jsem si knihu nechat podepsat. Což jsem vážně nadšená. Přála jsem si to, ale moc jsem s tím nepočítala, protože autogramiáda měla být až později odpoledne. S autorkou jsem prohodila pár slov, je to velmi příjemná paní. Hana je pro mně jednou z nejlepších knih za minulý rok, co jsem četla. Těším se na další autorčiny knihy. Byl to asi ten nej zážitek z celého dne.




A pak jsem u stánku nakladatelství Brána shlédla mou další oblíbenou autorku, Marcelu Mlynářovou. I s ní jsem si chvíli popovídala a koupila jsem si její nejnovější knihu, kterou jsem si nechala podepsat. Četla jsem několik jejích knih, ale vždy jsem je měla půjčené z knihovny. Tak mám konečně jednu i ve své knihovničce. Jsem moc ráda, protože píše výborné knihy, inspirované svým životem a s jejím typickým humorem. Jak jsem si autorku z knih představovala, taková opravdu je. Setkání mě nezklamalo a byl to další úžasný zážitek na veletrhu.


Na veletrhu jsem si koupila dvě knihy.

Knihu Vytoužené dítě jsem měla vyhlédlou už dlouho. Potvrdilo se, že pokud nějakou knihu opravdu chcete, ale váháte, stejně si ji jednou koupíte a nakonec si ji koupíte právě na veletrhu.

A objevila jsem stánek se záložkama do knihy. Byly za dobré ceny, tak jsem si jich několik koupila. Záložky s citáty mám moc ráda, i ty malinké používám ráda.

Nabrala jsem také spoustu edičních plánů, některé i několikrát.

Těšila jsem se i na booktuberů, ale to jsem měla smůlu, nepotkala jsem nikoho, nakonec ani  Irenku z Knihánkova. Trošku mě to mrzí, ale bylo tam opravdu moc lidí, mohla jsem je spíš i přehlédnout. Pokud jsem někoho přehlédla, omlouvám se, nebylo to úmyslné. Až ke konci jsem měla štěstí a potkala Verunku (Hledám své místo na Zemi). Byla jsem moc ráda a příjemně jsme s Verunkou chvíli popovídaly. Bylo to moc fajn.

A pak už byl čas jít na vlak. Měla jsem trošku obavu, že vlak budu těžko hledat, ale nebylo to tak hrozné. Na nádraží mě pobavilo, že mně oslovili dva cizinci, ptali se kudy mají jít, ale německý neumím vůbec a nádraží skoro neznám, sama jsem pořádně nevěděla kam jít. Tak asi tak. Cesta proběhla v pohodě. Nečetla jsem, byla jsem na to moc plná dojmů z veletrhu, těžko jsem se soustředila. Ve vlaku jsem se najedla, protože na veletrhu jsem nejedla. Já to tak mám. Jak někde jsem, na jídlo moc nemyslím. Zato doma bych kolikrát spapkala  nevím co. Dala jsem si pak salát s kuřecím masem. Byl moc dobrý. Už vím, že příště tolik svačiny tahat nemusím, ve vlaku se dá koupit něco dobrého a není to zas tak drahé.

V Břeclavi jsem musela počkat zas hodinku na autobus, ale celkem to uteklo. To už jsem byla hodně unavená. Doma jsem si dopřála koupel a měla pak pocit, jak kdybych snad šla z Prahy pěšky. Tak moc mě všechno bolelo.

A shrnutí na závěr. Letošní ročník se mi líbil. Jsem ještě unavená, ale plná dojmů a prožila jsem na veletrhu krásný den. Pokud to půjde, jedu i příští rok. Jen pojedu asi v plavkách, bylo v pavilonu moc h.

Mám jedno přání. Aby byl Svět knihy 📚 i v Brně, nejen v Praze a v Plzni. Brno je mé rodné město, tak bych byla moc ráda. A navíc bych to měla mnohem blíž. Cestují sice vlakem často, ale takto daleko jen občas. Jsem ráda, že jsem to zvládla.

Co Vy a Svět knihy 📚? Byli jste?

2 komentáře:

  1. Byla jsem na veletrhu Svět knih včera poprvé. A také jsem měla skvělý pocit, i když jsem byla pěkně utahaná. A to jsem nemusela tak daleko cestovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Byla jsem taky v sobotu, ale mám úplně jiné zážitky. Přání aby byl Svět knihy i v Brně mám taky.

    OdpovědětVymazat